Moderování debat mi nikdy moc nešlo. Jsem už ale tak starý, že jsem si řekl, že je potřeba s tím něco udělat. Do nového studia Panda v Národním pedagogickém institutu jsem si pozval tři milé hosty – Veroniku Šancovou, Lucii Rohlíkovou a Martina Lánu, o kterých jsem tušil, že by mi s tím mohli pomoct. Stalo se tak těsně před návratem všech žáků po pandemii covid-19 do škol. Hostů jsem se tedy ptal na Bitvu desetiletí Michaela Fullana, na lockdown jako největší akcelerátor inovací moderní doby, na motivaci dětí při distanční výuce, na to, zda se odolnost stane další důležitým cílem vzdělávání a na to, kde mohli učitelé čerpat zpětnou vazbu při distanční výuce.
Obsah:
Jak šli učitelé s kůží na trh a jak situaci zvládali (3:50)
Distanční schůzky usnadňují komunikaci a také umí šetřit čas (8:30)
Co může stát udělat, aby rodičům a dětem zjednodušil distanční výuku? (11:50)
Rozdíl mezi nouzovou distanční výukou a distanční výukou (17:10)
Jaké prvky distanční výuky budeme moci promítnout do prezenčního studia? (21:20)
Obsah
Máme dostatek kvalifikovaných lidí pro společnost, která tady jednou bude? (1:00)
Odolnost dítěte a well being (5:10)
Jak naučit děti řešit problémy, které vznikají z reálných situací (16:25)
Odolnost nelze naučit ve výuce, je potřeba ji zažít (20:20)
Měla zpětná vazba mezi učitelem a žákem během pandemie jinou kvalitu? (28:20)
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat